Ema

18. října 2011 v 15:20 | Ann |  Mé příběhy
 

Síla Elementů

18. října 2011 v 15:17 | Ann |  Mé příběhy

Ahoj lidičky snad sem si našla zase trošinku času na to abych zase něco splácala. nic ovšem neslibuju takže vůbec nevím. Čas možná je ale jestli bude i dobrý nápad nebo alespoň téma nebo něco vůbec nevím tak to alespoň zase po dlouhé době zkusím. snad to bude dobré a bude se vám to líbit.


Kapitola první - ČARODĚJ

,, Někteří lidé si stěžují na svůj život neustále stěžují. Jiní ho neřeší vůbec a někteří žijí život jako pohádku a stejně se jim to nelíbí. A někteří žijí život, lterý není ani pohádkou ani pohádkou ale ani zcela obyčejným příběhem. Ale já osobně si myslím, že někteří v jejich životě alespoň stopy po pohádkách objeví........."

Čaroděj seděl u stolu a mluvil monotóním hlasem ke své křišťálové kouli. Zrovna se mu v ní zračil obraz.......

,, Emo", Emo! Křičelo plno dětí jeden přes druhého. ,, Tiše tiše, už to bude. Musíte být hodní a být taky potivhu jako myšky oběd už je skoro hotový." Tišila děti Ema. Pak se vyklonila z okna a volala: .. tatí oběéd! Po te se opět s úsměvem obratila ke svým devíti sourozencům, kteří již seděly za kuchyňským stolem a povykovaly. Když do místnosti vešel vysoký muž, který byl jejich otcem, povyk utichl a děti se okamžitě začaly chovat slušně. Ema se mile na všechny usmála a začala nosit na stůl. K obědu byla čočková polévka a brambory s vařeným květákem a dušenou mrkví. Všichni si nandávaly jídlo a co nejrychleji ho jedly. ,, Emo, Emo , copak je to pto tebe nějaký život? Jiná děvčata se otáčejí po chlapcích, večer s nimi chodí k muzice a ty si pořád doma a staráš se o své sourozence jako by si byla jejich matka a ne sestra!" Promluvil během jídla tatínek. ,, Ale tatínku, já to přece dělám ráda a z lásky a nepotřebuju chodit s chlapci na tancovačky. A navíc stejně se mi tu u nás ve vesnici žádný nelíbí." ,,No právě měla by si jít do světa, někam do služby, třeba aby si se podívala i jinam." ,, To je přece hloupost kam bych chodila moje místo je tady s vámi!" Jejich rozhovor přerišil malý Toník: ,, Ty někam odejdeš Emičko? já nechci aby si někam chodila, kdo nám bude vařit prát a žehlit? ,, Ano půjde!" Řekl tatínek. ,, A vařit nám bude paní Welrová vždyť se s ní znám pěkně dlouho ona je vdova a já vdovec a navíc je hodná. A ty Emičko půjdeš do světa." Ema zůstala jen stát a nevěřila svým uším, vždycky si přála odejít z vesnice ale bála se co by tomu řekl tatínek. Měla strach a také se nehorázně těšila. Najednou ji z přemýšlení vyrušila dvojčat Charlie a Fred: ,, tati to je ta hodná paní co umí péct ty dobré povidlové buchty?" Ema i tatínek se rozesmály, tatínek přikývl a dal se do úklidu nádobí po obědě se slovy: ,, Ty si jdi připravit věci, které si vezmeš sebou, protože zítra ráno vyrážíš!" Ema jen přikývla a odešla do své malé komůrky sbalit to něco málo co měla a připravit se na cestu. Sbalila si ty nejlepší šaty co měla a na sebe si oblekla ty druhé nejlepší do rance si přidala ještě náhradní střevíce a kus chleba se sýrem. Hned časně ráno vyrazila na cestu, a za ní mávalo devět malých rukou, kterým se po ní bude jistě stýskat.

Ema

Peklo ( 3 )

13. dubna 2011 v 14:22 | Ann |  Mé příběhy
Mezitím domů, do kovárny přišly i ony podivné děti co nebyly tak uplně dětmi. V kovárně měly společný pokoj se dvěmy postelemy, stolem s židlemi a šatní skříní. Dívka se posadila na postel, měla kudrnaté plavé vlasy a byla to dívka jak se patří. Kde který mládenec by se po ní ohlédl.,, Chtěla bych slyšet konec toho příběhu, ty ne?" , zeptala se svého bratra a pohlédla na nej svýma upřímnýma očkama. Její bratr vypadal o něco starší měl čokoládově hnědé vlasy a stejné oči jako ona. Jeho tělo bylo statné a silné, protože v kovárně pomáhal kováři, nebo pomáhal myslivcům v lese se dřevem. On se na ni taky podíval a jen tiše přikývl. Kývnutí následovalo zívnutí, a tak se bez řečí začal pomalu ukládat do postele. Nakonec se schloulil do přikrývky a zamumlal: ,, Dobrou noc". ,, Dobrou noc", odpověděla mu Mia. Pak vzala z police kartáč na vlasy a začala si je jemně rozčesávat. Pak se i ona svlekla a vlezla si do postele. Ještě dlouho do noci však přemýšlela o podivných dívkách z dnešního večera a nakonec usnula.

Když se Roveňané ráno vzbudili vstaly již do zimního rána. Krajina kolem dokola totiž vrchovatě zapadala sněhem a venku byl pěkný štiplavý mráz. Byla tu zima. Z komínu se začalo kouřit a z domů se linula vůně od příprav snídaní a horké čokolády. Dokonce i Anna, Kleire a Annabell dostaly bohatou snídani v podobě křupavých housek plněných marmeládou a horkého kakaa. Dívky šly pak po snídani zpět do svého pokoje a převlekly se do teplejších šatů a vydaly se na radnici která stála hned vedle stanu, kde včera vyprávěly svůj příběh.Tak totiž zněla domluva. Dívky měly přijít na radnici a tam svůj příběh mistním dovyprávět. Na radnici byla velká místnost, kde se lidé scházeli při nějakých událostech. Ikdyž tohle vyprávění nebyla Bůh ví jaká událost, starosta svolil, že se zde to vyprávění může konat. V téhle té místnosti nebo spíše sále již bylo plno lidí, kteří chtěli slyšet jak to dopadne. V první řadě na židlích seděla starostovic rodina a v druhé řadě už se řadili další. Nám stačí zmínit, že to byla Mia a Tobby.


http://www.tipy-vanocni-darky.cz/foto/clanky/182.jpg
 


Peklo ( 2 )

11. dubna 2011 v 9:44 | Ann |  Mé příběhy
Venku bylo hotové pozdvižení. Některé opozdilce ještě stihl déšť, který postupně nabíral na síle a to samé i vítr. Po venku směrem k hostinci šly se starostou vesnice tři dívenky, ty jež vyprávěly příběh a nestihly ho dovyprávět. A proto byly vybídnuty aby se zde zdržely déle a svůj příběh lidem dovyprávěly. Starosta se nabídl, že jim pobyt zde uhradí a tak dívky souhlasily. Když konečně dorazili do hostince starosta je nechal ubytovat a chvatně se s nimi rozloučil a vyšel zpět do bouře. Dívky dostaly poměrně velký a pohodlný pokoj s velkým krbem. V krbu příjemně praskal oheň a vyhříval pokoj. V pokoji byly tři široké a pohodlené postele z mahagonového dřeva. Dívky se v pooji hned zabydlely, nelíbila se jim však jedna věc. Postele byly daleko od sebe. A tak dívenka s mikádem a smaragdově zelenáma očima zalomila rukama a jen se jemně opřela do krajní postele a stlačila tak všechny tři k sobě a zároveň ke stěně. ,, Dobrá práce Kleire", pochválila ji s úsměvem dívka s barevnýma očima. ,, Díky, ale ty by si to zvládla zrovna tak Anno", odpověděla jí na to Kleire. ,, Co myslíš Annabell"? Zeptali se dívky svorně a otočili se na poslední ze svého tria krásnu a drobnou blondýnku. Ta se po nich blahosklonně podívala svýma modrýma očkama a jen přikývla a řekla: ,, Musíme udělat něco s tou bouří. Pokud ji totiž necháme zuřit až do rána tak množství vody co by ještě spadlo způsobí před zimou záplavy a taky sesuv půdy." Kleire s Annou přikývly. Všechny tři přišly k oknu a otevřely ho. Do pokoje se vřítil vítr a rozházel přikrývky na postelích. Annabel okno trošku přivřela, aby zabránila další spoušti. Pak obrátila pohled směrem k nebi a pozvedla k němu i své drobné ručky Anna a Kleire obrátily své pohledy a ruce k zemi. Najednou se jim rozzářili oči Annabell pronikavě modře, Kleire pronikavě zeleně a Anně obě oči vzplály jakoby ohněm. Po chvíli se vzduchem zatetelil mráz a zima a bouře a hřmění utichli. Najednou bylo všude hrobové ticho a místo deště se k zemi začal pomaloučku snášet sníh. Po chvilce nabralo sněžení na intenzitě a z bouřky se stala sněhová vánice. Dívky zavřely okno a Annabell vztáhla ruce ke skomírajícímu ohni v krbu sevřela pěst a oheň okamžitě nabral na síle až zaprskal a opět vydával příjemné teplo. Všechny rři se zasmály. ,, Teď můžeme zustat celou zimu a vše svedeme na starostu, který nám určitě rád tento hostinec zaplatí!" Řekla se smíchem Kleire. Anna a Annabell s ní souhlasily ale protože už bylo opravdu pozdě šly se připravit ke spánku rozestlaly postele a vlezly si do nich stulily se blíž k sobě aby jim bylo teplo a po chvíli usnuly.

Peklo ( 1 )

6. dubna 2011 v 14:24 | Ann |  Mé příběhy
Rovena byla vesnice, která ležela pod horami a mimo kupecké cesty. Kupci do ní zavítali jen ve vyhrazených měsících pro obchodování a to bylo v měsíce těsne před zimou, protože na zimu byly cesty většinou neprůjezdné. Když přijeli do vesnice kupci pořádali se trhy a různé akce. Hráli se divadla, někdy přijel cirkus ale hlavní bylo, že se večer po setmění scházeli lidé ve velkém stanu, který byl pro tuto situaci postaven, aby si poslechli o místní či cizích pohádkářů bardů a vypravěčů několikero příběhů jež ještě neslyšeli.
Také tohoto roku se konalo toto večerní vypráění! Již se vystřídalo mnoho vypravěčů ale večer se stále nechýlil ke konci.
Lidé poslouchali jeden příběh za druhým a žasli nad jejich barevností a tématikou. Mezi lidmi seděli také dvě děti. No nebyli to už moc malé děti a ony by se dětmi sami ani nenazývali ale pro ostatní to byli děti. Dnes bychom řekli, že to byli puberťácí - Clapec a dívka v rozkvětu. Chlapec i dívka měli podmanivý pohled a jejich oči měli nespecifikovatelnou barvu šedi a nejisté modři. Když jste se dívali zdálky byly jejich oči obyejné, když jste se ale podívayli z blízka spatřili jste v těch očích hlubinu čehosi nepoznaného, nepochopeného a neprobádaného!. Tyto děti poslouchali příběhy daleko pozorněji než jiní. Další zvláštností těchto dětí bylo, že nikdo nevěděl odkud se ve vesnici vzali. Našel je místní kovář asi před dvaceti lety u lesa právě takové jaké je vydíte dnes. Když je našel byli v bezvědomí a v zuboženém stavu. Dostalo se jim té nejlepší péče a pozornosti. A protože si na ně lidé zvykli nebylo jim vůbec divné, že vůbec nestárnou. Když se totiž tenkrát děti probrali nic si nepamatovali.

Doprostřed kruhi lidí na místo kde se většinou usazovali vypravěči přišli tři mladičké dívčiny. Posadili se na vyvášené sedátko a čekaly až se utiší šelest hlasů aby mohli začít vyprávět. Lidé byli překvapeni. Ještě se totiž nikdy nestalo aby vyprávěl někdo tak ,,Mladý?". Dívky totiž vypadaly skutečně velmi mladičce. Uprostřed seděla nejdrobnější a nejroztomilejší. Měla pronikavě modré oči a milý úsměv. Její tvář byla tak líbezná jako jarní kvítek choulící se ještě pod zbytkem sněhu a její vlasy připomínaly medový závoj, který jí sahal až du půli zad. Podle pravé ruky jí seděla dívka velmi podobná zdálala se o malinko starší. Měla též roztomilý kulatý obličej a něžný úsměv. Její očka zářila smaragdovou zelení a těkala po všech přítomných. Její vlasy byly světle hnědé barvy a sotvají dopadaly na ramena. Podle levé ruky měla dívku také podobnou ale již ne tolik. Tato dívka měla výraznější obličej jež postrádal dětskou kulatost jeích přítelkyň. Také měla světle hnědé vlasy,které jí padaly až k ramenům, kde byly do rovna zastříhnuty. Jestli se jiní pozastavovali nad krásou očí jejích přítelkyň pak se u ní pozastavovali nad jejich zvláštností. Její pravé oko bylo totiž výrazně orandžové jako by v něm až hořelo a levé oko bylo matně neptřičně šedé zrovna tak jako oči dětí, jež tak pečlivě poslouchaly co se bude dít.
Když se lid konečně utišil dívky se na sebe podívali a začali vyprávět příběh.
Jako první začala vyprávět právě ta, co měla každé oko jiné. měla příjemný sametový hlas s pozoruhodnými kadencemi. Začala asi takto:
,, Možná jste již slyšeli hodně příběhů o pekle. O tom jak je kruté zlé lásky a štěstí nepřejícné a Bůh ví co ještě. My vám ale povíme o pekle uplně jiný příběh. Kdysi dávno, v dobách kdy ještě nikdo nepočítal čas, protože ještě neexistoval a v dobách kdy lidé nebyli a neobdělávali svá pole žila uplně jiná stvoření. Nebyli to lidé ani duše ale ještě menší avšak silnější zdroje energie - Astrální bytosti!"
Lidé poslouchali ani nedutali. Někomu v hlavě pableskovala myšlenka jak něco takového můžou vědět ale nechal si ji pro sebe a byl s ticha. V této části skončil sametový hlas vyprávět a začal vyprávět hlas jemnější, znějící jako déšť a zpěv dohromady čili dívka, která seděla na pravo.
,, Tyto bytosti se jednoho dne tolik nudili, že se rozhodli udělat něco vyjimečného, něco, co nikdy nedudělali. Rozhodli se dát si jména, protože do té doby na sebe ještě nijak nevolali, protože se dokázali domluvat pouze myšlenkami a tak nepotřebovali řeč i když ji plně ovládali. Proto se tenkrát svolali do kruhu a začali si dávat jména. První bytost promluvila: ,, já se budu jmenovat Lorn" ! A všichni souhlasily a tak jí říkali Lorne. Druhá bytost se hlásila ke jménu Draca a tak jí říkali Draco. A tak to pokračovalo dál. Když se několik těchto bytostí přihlásily ke jménům strašně se jim to líbilo a napádaly další aby se knim také přidaly a daly si jméno jenže tyto bytosti odmítly. chvíli žili s bytostmi co měly jména ale stalo se, že bytosti se jmény měly větší moc a tak bytosti beze jmen upadly v zapomění.
Po té se tyto Astrální bytosti rozhodli, že by mohli něco stvořit a tak stvořily vesmír. V tomto vesmíru si potom stvořili první planetu na niž se uchílily v první lidské podobě."
Když toto děvče domluvilo strhl se vichr a začalo pršet. Začalo se ozývat hřmění a burácení a ve stanu náporem větru začala zhasínat světla. Lidé byli zklamaní, že nestihli vyslechnou celý příběh a tak prosili dívenky zda by zde nechtěly ve vesnici zůstat déle aby jim dovyprávěly příběh. Dívky souhlasily a na to jim byl nabídnut nocleh v místním hostinci. Když odešli dívenky odebrali se i ostatní lidé do svých domuvů ještě než se rozpršelo ještě více a než bouřka uplně začala.
Nastala noc, která měla vše změnit.

Under the sea

5. dubna 2011 v 14:15 | Ann |  Mé příběhy

Svatba podle pravidel ( 10 )

4. dubna 2011 v 9:23 | Ann |  Mé příběhy
Den byl poněkud zvláštní. A't se snažili sebe víc pána a všech jeho dvanáct manželek uhlídat nedokázali manželky se rozprchly a pán se coural taky Bůh ví kde. Přesto všechno byl s nimi jejich pán spokojen. Brzo oba chlapci zjistili že i kdyby celý den spali byl by spokojen a tak pomalu začaly hledat své drahé dívky. Hledali ve vězení v různých pokojích ale nikoho nenašly. Pak si uvědomili, že procházejí stále pouze pravé křídlo hradu a tak se přesunuly do toho levého. Kde bylo v jedné honosné a nádherné chodbě dvanáct pokojů jako v pravém křídle. deset pokojů bylo zamčeno a další dva odemčené, bohužel byly prázdné. Clapci se však nevzdávaly. Opět začaly procházet celý hrad až narazili na samotného pána uklonili se mu a pozdravili ho. ,, Hledali jsme vás pane!", řekl Andreas. ,, Copak jste potřebovali?" Otazal se jich a čekal na odpověď. ,,No přece vás chránit?" Odpoveděl téměř v otázce Samuel. Pán se jen zasmál a řekl: ,, Jsem s vaší prací spokojen" a pak se od nich rychlým krokem vzdálil. Clapci byli překvapeni ale to je nezastavilo na dlouho. Najednou je přepadla zvědavost. Kam asi měl namířeno? Když jsme ho tak vyrušili? NApadlo chlapce. A tak se vydali na sledovací akci svého pána. Dohonili ho v jedné z chodeb vedoucích do obývacích a odpočívacích pokojů, kde byli různě po zemi žíněnky na kterých se dalo válet a relaxovat. byly přez ně přehozené teplé deky hebké na dotek a plno naducaných polštářů. Pán do jednoho z nich vešel. Hned jak se za ním zavřeli dveře Samuel a Andreasem se připlížili ke dveřím a zlehínka je pootevřeli aby mohli nahlédnout do vnitř. Zamrazilo je v kostech. Věděli sice že má dvanáct manželek ale tohle je ani ve snu nenapadlo. Na žíněnkách ležely jeho nevěstinky buď to nahé a nebo oblečené pouze do průsvitných župánků. !Pán se jim šel věnovat! Přiblížil se ke Chloe něžně ji k sobě přivinul až se zachvěla a začal ji jemně líbat. Nejdříve na ústa pak po celém těle. Na to se k němu přiblížili i ostatní a začaly líbat jeho a něžně ho hladit a on je. Po té mu začaly svlékat oblečení. To už Samuel s Andreasem nevydrželi a v tichosti deveře znovu zavřeli. Vydaly se zpět do levého křídla do oněch pokojů a co se nestalo jejich štěstím bylo že dívky skutečně našly. Dívky spaly. A když se je pokoušely vzbudit nešlo to. Jako by jim dal někdo vypít nějakého uspávacího prostředku. Rose sebou začala cukat. ,, Určitě se obrnila kouzlem" , řekl Andreas a vzal jio za ruce a šeptem začal říkat pomocné zaklínadlo. Rose se začala třást ještě víc až se nakonec probrala uplně. Lapala po dechu jako by se právě probudila ze zlého snu. ,, To bude v pořádku!" , uklidňoval ji Andreas. ,, Dýchej zhluboka". Rose dýchala zhluboka až se nakonec vzpamatovala. Objala Andrease a začala plakat. Po chvíli se konečně utišila. ,, Zjistili jsme proč jste tady", řekl SAmuel k Rose. ,, Samueli!" , řekla překvapeně Rose, ,, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Andreas tě šel požádat o pomoc nebo jak to, že jsi tu taky?" ,, Podobně jako unesli tebe unesli i mou snoubenku Annabell." ,, Annabell je tvá snoubenka?, podivila se Rose. ,, Proč?" , zeptal se Samuel. ,, Jen mě to překvapilo nic víc. Víš je to veloká náhoda, že zrovinka takhle a za takových okolností jste se zase potkali ne? S Annabell jsem se seznámila teprve předevčírem bylo nám řečeno, že budeme nevěstami nějakého pána ale já nechci být jeho nevěstou a Annabell už vůbec ne." ,,Dostaneme vás odtud", řekl Andreas, ,, neboj se!" ,, To nepůjde tak snadno víš kdo tu bydlí?, řekla Rose. ,, No pán nějací dvořené a dvanáct jeho manželek + vy dvě." Rose se podíval ze Samuela na Andrease. ,, Vy mu taky říkáte pane?" ,, Musíme, aby jsme se sem dostaly museli jsme se přihlásit na konkurz na jeho osobní stráž a porazit v boji pár těch jeho noshledů takže teď tu tak nějak bydlíme a sloužíme mu." ,, Brr!" , Otřásla se Rose ,, To je odporné"! ,, Bylo to kvůli tomu abychom vás zachránili. JAk jinak bychom dosáhli toho abychom se tu mohli pohybovat jak chceme aniž by nás někdo spozoroval a hned to hlásil. TAkhle je to daleko jednodušší." Odpověděl na to Samuel. ,, Rose přikývla a usmála se na Samuela. Samuel pocítil zvlaštní a příjemný hřejivý pocit ale hned ho zahnal. ,, Musíme pomoci i Annabell"! Rose přikývla a vydala se s chlapci do jejího pokoje. Annabell tvrdě spala. Andreas a Rose začaly společně šeptem odříkávat zaklínadlo a Samuel ji držel za ruku. NAkonec se probrala i Annabell byla zmatená a roztřesená podobně jako před tím Rose ale po chvíli se i ona uklidnila. Ona však znala jenom Rose a na Samuela si jen matně vzpomínala. Rose začala: ,, Tohle je můj bratr Andreas a jeho by si znát měla tvůj snoubenec Samuel." Představila Rose hbitě Annabell všechny přítomné. ,, Těší mě", špitla a podala ruku Andreasovi a usmála se na něj. Andreas se zadíval do jejích modrých očí a zaplavil ho podivný vřelý pocit. ,, Musíme odsud", řekl a zahnal tím tak tento pocit. ,, Víte co jsou ti lidé tady zač?" Řekla Rose. ,,Ne!" Řekli chlapci společně a podívali se na Rose. ,, No vzhledem k tomu, že nic nejí a nechavají si přivádět lidi a pijí z nich řekni mi bratříčku co jsou zač"! ,, Upíři"! Řekl téměř nevlyšně a vrtěl hlavou. ,, Jakto že mi to hned nedošlo rychlí hbití a mladí. Tak mladí chlapci by přece nemohli být tak zdatní v boji i kdyby chtěli normalní člověk by nás porazit nedokázal. Musíme být opatrní." A tak se společně vydaly na cestu ven z hradu. Potichu šly ven z pokoje a díky znalosti hradu dokázali chlapci najít cestu k východu u padacích dveří byli naštěstí lidé - dva muži svalnatí a tělnatí. Samuel s Andreasem se jich všach rychle zbavili a už chtěli spustit padací dveřekdyž tu se před nimi objevil sám pán i se svými manželkami. ,, Kampak, kampak!" ,, Myslel jsem, že ty dívky ještě hypnózu neovládají jak vás tedy dokázaly přimět k tomu aby jste jim pomohli k útěku.?" Andreas už chtěl něco říct když v trom ho přarušil Samuel.: ,, Nevím pane a dovol nám to napravit odvedem je zpět". Pán jen přikývl a pokynul jim aby se dovnitř vrátili před ním. Chlapci tedy odvedli dívky zpět do jejich pokojů. Po té si je zavolal pán. ,, Jak se to stalo?" ,, Nevím", řekl Andreas ta holka co se jmenuje Rose je asi čarodějka nebo jinak nevím jak se to mohlo stát." ,, Ty si o tom myslíš co? Otázal se Samuela. ,, Souhlasím s ním pane ". ,, A Ta druhá? ,, Ta asi taky". Dodal Andreas. Pán se zamračil. ,, Čarodejky za manželky nechci nejsou poslušné a nedá se s nimi manipulovat. Běžte a vyhoď te je z mého hradu a přiveďte jiné a řekněte Moosovi ať přivede jiné dívky. ,,Ano pane"! Odpověděli chlapci a šli pro Annabel a Rose. Znuvu je vzali a vyvedli je z hradu. Venku Andreas zaběhl do stájí a přivedl tři koně. Na dva černé hřebce nasedl Andras a Rose a na bílého hřebce nasedl Samuel a k sobě si posadil i Annabell. Všichni tryskem vyjeli odsud pryč. Andreas s rose zpět do Elendoru a Samuel s Annabell zpět do jejich panství. Když Annabell se Samuelem přijeli zpět trval Samuel na tom ať okamžitě přivedou kněze a oddají je. A tak byl přiveden kněz a oddal je. Samul se pak zeptal zda by směl vzít Annabell na líbánky. Když mu to bylo dovoleno nechal osedlat koně a i s Annabell vyrazil do Elendoru. Kde se spolu s Rose a Andreasem věnovali různým elfím radovánkám.

Svatba podle pravidel - Rose

22. března 2011 v 21:25 | Ann |  Mé příběhy
http://2.bp.blogspot.com/_hQlM9lY6rQ4/SjjkJ0cUydI/AAAAAAAAAB4/BixXePiWLKA/s320/1159718055_SadAnimeGirl.jpg

Sestra Andreasse a princezna nočních elfů.

Svatba podle pravidel (9)

22. března 2011 v 21:23 | Ann |  Mé příběhy




Po chvíli si je nechal pán zavolat do sálu, který byl již uklizen. Uprostřed sálu byl obrovský trůn, na němž seděl ten kluk a po každé ruce měl dvanáct menších trůnů. ,, Je načase aby jste se dozvěděli co bude vaší povinností. Každý den budete chránit mě i mých dvanáct manželek po mé pravé ruce a až se naplní čas i dvanáct manželek po straně levé rozuměli jsste mi?", Zeptal se jich. Samuel s Andreasem přikývli a dál naslouchali pánovi. Ten pokračoval: ,,Říkat mi budete pane nebo vaše veličenstvo, podobně budete oslovovat všechny mé manželky budou to pro vás vaše paní nebo veličenstva. Teď jestli dovolíte vám je představím." A stěmihle jeho slovy vešlo do sálu dvanáct mladičkých krasitinek.

Irma
Žizel
Maria
Zuzana
Lia
http://cdn.pimpmyspace.org/media/pms/c/6q/qs/so/irlre.jpg

Chloe
http://www.hdwallpapers.in/walls/anime_girl_widescreen-wide.jpg

Ruttie

http://i261.photobucket.com/albums/ii41/i_luv_kiba_and_gaara/girl.jpg

Adrianne

anime girl with brown hair and brown eyes
Emily
Aria

brown hair purple eyes anime girl
brown hair purple eyes anime girl
Virchínia dvojče Ruttie
http://i190.photobucket.com/albums/z247/skye126/anime%20girls/AnimeMe.jpg
A poslední Alexa
http://c2.api.ning.com/files/Gt6jMEPHVZ4mmKgldz6W47ed87Vlp3HSmtZkEn8FiVR5wbSuYwJwFhvIzYZtxTAbTXJ4fiDXq6Dfo2638utScY1*q7VkvTBA/AnimeGirl6.jpg
Samulovi i Andreasovi z toho šla hlava kolem. Všechny byly tak mladičké a všechny tak podobné Annabelle a Rose. A co měli dělat jen přikývly a zaujali svá místa po pravé a levé straně jejich nového pána.

Svatba podle pravidel (1)

22. března 2011 v 20:56
,,Pospěš si Samueli!", Volal na mladého šlechtice jeho otec. Samuel byl synem Knížete Rosselweldského a zrovinka měl namířeno do sousedního panství na svou svatbu. Měl modré až šedé oči jeho kůže byla bledá jak alabast a jeho vlasy odrážely záři slunce jako by jím byly samy.
Byl útlé statné postavy ale byl to ještě chlapec. Matka mu zemřela ještě když byl hodně malý a tak ho vychovávala chůva preceptor a další domací učitelové. Samuel právě stál ve svém pokoji díval se na sebe do zrcadla a nedal na sobě znát ani nejmenší odpor vůči rozhodnutí jeho otce. Stál tam a zhluboka dýchal. ,,Kdyby tu byla matka", pomyslel si ,,nedovolila by otci takto se ke mně chovat".,,Doufal jsem, že se jednoho dne zamiluju a vezmu se z lásky tak jak jsem to otci za zády četl v kníhách a románech". Povzdechl si ještě jednou se zhluboka nadechl a vydal se směrem dolů.
Vyšel ze svého pokoje a ocitl se na dlohé a široké chodbě zámku v němž bydlel. Uprostřed chodby se dmulo obrovské schodiště, po němž se Samuel vydal k otci, který stál v hale a čekal na něj. když k němu přišel potřásl mu otec rukou a řekl: ,, Samueli synu neboj se vůbec nevadí, že si svou nevěstu ještě neviděl, já přece vím co je pro tebe nejlepší. A teď je pro tebe důležité a taky je tvou povinností sjednotit dvě panství v jedno tímto výhodným sňatkem." Samuel jen přikývl a víc se nevajadřoval. Spolu s otcem nasedl do kočáru a vyjel vstříc svému osudu....
Samuel Rosselweld
mezitím:
,,Annabell zataj laskavě dech ať ti může Brigita ten korzet pořádně utáhnou a zašněrovat!"
Takové a podobné příkazy dostávala Annabel už od čtvrté hodiny ranní. její Komorná Brogita jí pomáhala dostat se do nádherných svatebních šatů. dnes se totiž měla Annabell vdávat. Annabell bylo čerstvě patnáct let a vůbec jí nebylo pochuti, že by se měla vdávat co víc vdávat se dneska. Svého ženicha ještě ani jednou neviděla. věděla pouze, že je starší ale o kolik neměla tušení. Jenom doufala aby neskončila jako její sestřenice Evelyn, která si musela vzít o třicet let staršího muže. Annabel se třásla kdo ví či zimou nebo strachem možná byla taky trochu nervozní kdo ví nejspíš jenom ona sama. Annabell měla světle hnědé až plavé vlasy a modré oči. velmi štíhlou a drobnou postavu a svěží broskvovou pleť.
http://cdn.pimpmyspace.org/media/pms/c/0q/8i/gr/danimegirl.jpg
Před zámkem zastavil kočár a Z kočáru vytoupi Samuel se svým otcem Annabel si oddechla - ,,Alespoň že není tak starý a že je alespoń trochu hezký," pomyslela si a vydala se říct mu své ,,Ano"!........

Kam dál