close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2009

Bílí draci

23. ledna 2009 v 18:33 | Ann |  Mé příběhy

Bílí draci


Čistě bílí draci jsou velmi vzácní, a jsou to většinou draci ledoví, kteří k tomu mají předpoklady. Jsou velmi plaší a také velmi magicky nadaní (bílá a vodní magie), jsou ale také chladní a vypočítaví. Žijí ve vysokých, ledových horách. Jejich doupata jsou ohromná a připomínají paláce. Jsou to velcí sběratelé, a to především diamantů, skla, stříbra, zbraní (mečů slavných hrdinů), a dalších, na pohled ledových věcí.
Jejich dechem je obrovský mráz. Mohou zabíjet i jenom mrazit.
Bílí draci jsou na 15% moudří.
Dračí mládě
Dospělý dračí jedinec

Žlutí a zlatí draci

23. ledna 2009 v 18:32 | Ann |  Mé příběhy

Žlutí a zlatí draci


Žlutá barva na šupinách draků je jedna z nejvzácnějších. Mají ji pouštní draci. Dávají přednost suchým a teplým místům (pouště).Jeskyně si dělají v písku či v pouštních skaliskách. Žijí v menších skupinách.
Mají vějířovitá křídla.

Velice jsou jim podobní zlatí draci, kteří se zabývají magií a vědou. Jsou velmi moudří (100% moudrost). Zlatí draci jsou také velice sympatičtí.
Dokonce umí změnit svou podobu.
Oheň chrlí většinou zlatý, ale i červený, kyselinu, mráz, atd. Pomocí svého dechu mohou měnit věci ve zlato. Šupiny mají zlatou barvu a jsou téměř nezranitelné.
Nikdo neví, kde a jak zlatí draci žijí, existují jenom dohady.

Rudí a červení draci

23. ledna 2009 v 18:31 | Ann |  Mé příběhy

Rudí a červení draci


Nejpřizpůsobivější druh draka. Ze všech míst májí však nejraději vysoké hory a hluboké jeskyně. Chrlí rudý oheň. Jsou to většinou samotáři. Samice se o malém počtu shlukují do slují, zatímco samci střádají poklady. Šupiny rudých draků mohou mít jakýkoliv odstín červené.
Mezi červené draky patří i draci ohnivý, o kterých se říká, že jim tělo, hoří (jejich tělo sice má hodně vysokou teplotu, ale tomuhle blábolu nevěřte). Milují teplo a bydlí většinou v sopkách. Vyhasnutím všech sopek ale rozhodně nevyhynou, přizpůsobí se jinému tepelnému prostředí. Mohou chrlit magma, či červený oheň.

Kostění draci

23. ledna 2009 v 18:30 | Ann |  Mé příběhy

Kostění draci


Pokud si stále pletete černého draka s nekromancerem, jste na omylu. Toto jsou praví nekromanti.

Pokud zemře jakýkoliv drak, jeho duše může být vyvolána a kosti spojeny. Tak vznikne kostěný drak, jehož duše nikdy nedojde pokoje. Takto vyvolaní draci ,,žijí" asi 150 let a pak se rozpadnou v prach. Nesnáší, pro ně zničující, oheň. Inteligentní jsou maximálně na 15%. Neshromažďují žádné poklady, proto jsou jen velice málo známí. Nikdy nežerou a mají dusící dech. Pravděpodobnost je také, že nikdy nespí. ,,Přežívají" v jeskyňkách. Po zániku světa budou navždy bloudit v prázdnotě spolu s draky přízračnými, ještě děsivějšími a též vyvolanými draky.
Když mají tito nevábní zplozenci štěstí a dostanou se do chovu, může to být jedině město Nekropolis, které se nemrtvými zabývá.

Madony a piety

23. ledna 2009 v 18:29 | Ann |  Gotika
Madony a piety
Gotické stavitelství reprezentují katedrály. Vrcholným projevem gotického sochařství a malířství jsou zdobení Panny Marie s malým Ježíšem, tzv. madony, nebo s Kristovým mrtvým tělem sejmutým z kříže, tzv. piety (italské slovo pieta znamená lítost). Sochy a obrazy se tímto námětem vracejí ke dvěma nejvýznamějším okamžikům Kristova života a zárověň ke dvěma základním událostem, o něž se opírá křesťanská víra: ke Kristovou narozrní a smrti, které v kalendáři připomínají Vánoce a Velikonoce.
Zobrazení postav v gotickém sochařství a malířství je dokladem nového vzrůstu zbožnosti v této době. Postavy jsou vytesány či namalovány tak, aby bylo zdůrazněno jejich směřování vzhůru, k nebesům. Jsou vysoké, prohnuté do jakoby protáhlého mírně prohnutého písmene "s" a dodnes na nás působí zvláštním okouzlujícím dojmem.
Madony
Piety

Gotika v českých zemích

23. ledna 2009 v 18:28 | Ann |  Gotika

Gotika v českých zemích


Gotický sloh přinesli do Čech v polovině 13 století mniši cisterciáci. Největší rozmach prožila česká gotika za vlády Karla IV.- v architektuře, sochařství a malířství. Významnými náměty soch a obrazů byly piety a madony. Typicky českým je tzv. krásný sloh rozvíjející se za vlády Václava IV.
Dnes má Prašná brána vyměněná okna, ale původně je to gotická stavba
Pražský hrad
chrám sv. Víta
chrám sv. Barbory

Gotika- shrnutí

23. ledna 2009 v 18:27 | Ann |  Gotika
Gotika- shrnutí
  • od 12. století ve Francii
  • ucelený umělěcký sloh
  • projevil se v architektuře, hudbě, literatuře, sochařství, malířství
  • základním tvarem ve stavitelství se stal lomený oblouk, typická byla žebrová klenba, vnější opěrný systém, velká prosklená okna s vitrážemi, zdobené vstupní brány- portály
Stavby: katedrály, kláštery, kostely
Tento sloh ovládl kulturní život západní Evropy takřka na 4 století.
Katedrála
Nic neukazuje znaky gotického stylu lépe než katedrála. Již pouhá velikost tohoto nového typu městského kostela ohromovala. Čněla nad městskými domy do tehdy neuvěřitelné výše ; střechy katedrál více než dvakrát převyšovaly střechy obytných domů a jejich věže dosahovaly výšky i přes sto metrů. Také délka a šířka stavby byly mimořádné a tehdy se daly srovnat jen s velikostí královských paláců. Dojem mohutnosti , ale i zároveň lehkosti katedrály je posiloval bohatě zdobený a složitý systém podpěrných pilířů a oblouků, který z vnější strany obepínal stavbu. Právě on odlišoval gotické kostely od starších kostelů románských.

Twilight - Stmívání , New Moon - Nový Měsíc ...))) - odlazy

23. ledna 2009 v 18:26 | Ann |  Vlkodlaci
Opravdu se na to podivte doufám že už znáte twilighnt - stmívání te´d sem dám odkazy na ukázky new monn Nového měsíce fakt na tro mrkněte!






Lykantropie a věda

23. ledna 2009 v 18:23 | Ann |  Vlkodlaci

Lykantropie a věda


Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.
Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví.

Vlkodlaci v legendách

23. ledna 2009 v 18:22 | Ann |  Vlkodlaci

Vlkodlaci v legendách

Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka "iránští dvounozí vlci", kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.
Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, zde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a tedy nebyl původně považován za "zlého". Z báje "O Wodanu a jeho vlcích" se postupně vyvinula pověst "O divokém lovci a jeho psích" ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u slovanů, kde byl vlk považován za "zlého tvora" tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky, mezi nimiž zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se, ale nevytvořila zcela jednotná představa, ale naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.
Poměrně zajímavé a komplikované byly i představy jak se člověk nebo umrlec mohl stát vlkodlakem, tyto představy lze rozdělit do několika základních skupin a je třeba mít na paměti, že nikde nebyly všechny tyto možnosti uznávány.
  1. Způsob či doba narození - do této skupiny patří názor, že vlkodlakem se stává zejména ten (stát se jím nemusí, ale je to velmi pravděpodobné) kdo se narodí s již vyrostlými zuby, nebo nohama napřed, dále jsou to ještě lidé narození v určitých astrologických momentech (např. za úplňku, 24. prosince). Vlkodlakem se člověk musí stát, pokud pochází ze styku ženy s upírem, nebo vlkem; pokud žena neotěhotněla s upírem (vlkem), ale měla s ním pohlavní styk, je to pouze velmi pravděpodobné. Je třeba si uvědomovat, že vlkodlaci od narození mají možnost proměňovat se i v jiná zvířata, než je vlk (ne ve všechna, ale je jich poměrně značný počet např. medvěd, pes, kočka, kráva)
  2. Zakletí - pokud čaroděj (nikoli čarodějnice) zakleje člověka do vlčí podoby, stává se "hodným" vlkodlakem, který lidem nijak neškodí, naopak jim různě pomáhá v boji s upíry a ostatními vlkodlaky
  3. Přímým stykem - pokousání již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí)
  4. Umrlci - umrlec se vlkodlakem stane pokud přes jeho hrob přeběhne kočka, pes, nebo kohout.
Způsob jakým se člověk stane vlkodlakem ovlivní i jeho další chování. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor, obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednoduší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.
Zakletí vlkodlaci byli dobří, lidem pomáhali, vysvobozeni mohli být pouze pokud je odklel čaroděj, který je zaklel.
Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s vlkodlakem, nebyli nutně zlí, ačkoli zpravidla tomu tak bylo, jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí. Ačkoliv nejjednoduší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu.
Umrlci byly zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svoji ženou, pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.
Zajímavostí je, že vlkodlak se za určitých okolností mohl stát vampýrem, zrovna tak dítě vzniklé spojením vlkodlaka a vědmy se stalo bezpodmínečně vampýrem. Další poměrně zajímavým faktem je, že dost často vlkodlaci v lidovém podání splývaly s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.


Vlkodlaci v moderní době

V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře (popř. jí inspirovaných RPG hrách) a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokážou měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným lykantropem stejného typu pravidelně při úplňku).
Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.
Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.


Názvy v jiných jazycích