Když jsem tě poprvé potkala neblo mi zrovna nejlíp,ono většinou nikomu nebývá hej ,když jeho rodiče zemřou.Když jsem tě prvně uviděla vyzařovala s tebe taková aura, kterou jsem neuměla popsat.MYslela jsem si ,že si anděl.Dokonce si tak i vypadal držel ses neustále stranou a nechtěl si se vázat,Když jsem ale zjistila ,že jsi uplně někdo jiný dosti mě zamrazilo.nebyl jsi andělem ale démonem.Vtu chvíli se mi zhroutil celý svět chtěla jsem a přála si aby jseme se nikdy nepotkali.Ale už bylo pozdě. Byla jsem zoufalá a na dně. A potom jsem si vzpoměla , že si mi říkal ,že bych se tě měla spíše bát než tě mít ráda a nenávidět tě a pokud jsem chytrá budu se od tebe držet dál.Ale už tenkrát jsem si řekla , že a´už si kdokoli jemi to jedno.Potom ses mi přišel omluvit a já tě nechtěla pustit.Proto ti říkám a píši ,že tě stále miluji.
Tvá
Nikoll


