close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2010

Čarodějnické procesy

6. ledna 2010 v 11:54 | Ann |  Nezařazené

Čarodějnické procesy


Čarodějnickými procesy se rozumí světské a církevní trestní jednání proti čarodějnicím a čarodějům (kouzelníkům). Jedná se o historický jev, který trval od 15. do 18. století, prováděný jak katolickými, tak protestantskými vrchnostmi.

Kořeny pronásledování čarodějnictví

Kořeny těchto honů na čarodějnice sahají až do antických a germánských představ o démonech, zlých duších apod. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch, zvláště knihy Exodus a Deuteronomium (odtud i v pozdějších procesech užívaná zásada "Čarodějnici nenecháš naživu" z Ex 22,18). V římském právu, které se stalo také základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví (maleficium); jako trest byl předepsán oheň. Čarodějnictví se již tehdy řadilo k nejtěžším zločinům; podobně pronásledovali čarodějnictví i Germáni.


Středověké procesy

V raném středověku díky sv. Bonifáci a sv. Agobardu, kteří čarodějnictví považovali za pouhou pověru a iluzi, čarodějnické procesy prakticky neexistovaly. Jeden z významných středověkých papežů, Řehoř VII., tak například v 11. století zakazuje pod trestem exkomunikace dánskému králi Haraldovi zahájit proces s údajnými čarodějnicemi, které byly obviněny z katastrofálního sucha a morové nákazy. Situace se změnila kontaktem s arabským světem po křížových výpravách. V zákonících některých zemí byly tresty upálením za čarodějnictví už ve třináctém století. Ve 13. století kanonické právo trestalo míchání jedu, tzv. vytváření počasí a čarodějnictví pokáním v délce až 7 let. Až do této doby trestala církev čarodějnictví pouze církevními tresty (exkomunikace apod. ), jako hlavní prvek v nich viděla asociálnost, nešlechetný úmysl. Nadále převládal názor, že čarodějnice neexistují, jak ukazují kánony biskupů z Regina, Prümu, Wormsu apod. Ke změně dochází až v okamžiku, kdy bylo s čarodějnictvím nakládáno jako s kacířstvím a vyžadovalo se pro ně světské potrestání.


Novověké procesy

Vzhledem ke zformování pohledu na čarodějnictví jako na zločinný stav se čarodějnictví stalo smíšeným trestem (církevně-světským). Světské zákoníky pronásledují čarodějnictví stejně jako kacířství; trestem je oheň. 5. prosince 1484 svou bulou "Summis desiderantes affectibus" podpořil papež Inocenc VIII. úsilí dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří pronásledovali čarodějnice v severním Německu. Ti pak v roce 1486 poprvé vydali knihu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Kniha nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve, dokonce byla již roku 1490 odsouzena inkvizicí hned ze dvou důvodů: knihou doporučované právní proceduře, již tehdy považované za neetickou, a démonologii, která je v rozporu s katolickým pojetím. Podle Kladiva pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory Kladiva na čarodějnice považovány za pozemské zástupce knížete zla.
Masovost procesů souvisela s proměnou vesnice. Už nebyla kolektivem navzájem na sobě závislých lidí, nýbrž souborem individualit, které svůj individuální neúspěch připisovaly nečistým silám. Každá čarodějnice svým sloužením magickým silám dostávala ku pomoci démona, který mohl měnit podoby, a za své služby sál čarodějnici krev z čarodějnického znaménka, které se ukázalo býti hlavním poznávacím znamením čarodějnic; ze znaménka po vpichu však krev netekla. Tato kniha měla velký vliv na obecné vnímání čarodějnictví, a to i přesto, že proti ní církev velmi rozhodně vystupovala.
Do procesního práva na místo obžaloby pod vlivem této knihy nastoupilo udavačství, průvodní řízení bylo ovládáno pomocí mučení. Vyšetřování se dělo podle schémat, která nepřipouštěla zhodnocení jednotlivých případů. Ke slovu se dostaly také zkoušky čarodějnice (jehlou, koupel čarodějnic) a také prostředky přízně (podplácení). Samotný soudní proces tak byl zcela překroucen. Ve Svaté říši římské byly pro soudní procesy směrodatné soudní hrdelní řády z roku 1507 (tzv. Bamberský) a 1532 (tzv. Carolina). Tyto zákoníky jsou již humánnější, sankcí za čarodějnictví je i nadále oheň. Rozlišovalo se mezi škodícím čarodějem (jenž ubližuje lidem a zvířatům) a neškodným; neškodlivé kouzelnictví se předkládalo úvaze soudu. Čarodějnictví se počítalo k mimořádným proviněním; obrana obviněných byla omezená. V lehčích případech jsou jako tresty uváděny mrskání, vypovězení ze země, veřejné církevní pokání, zabavení majetku.
S prvními procesy s čarodějnicemi, které je nutné pojmově oddělovat od pozdně antických a velmi raně středověkých procesů, se setkáváme od 30. let 15. století na hranicích Francie a Itálie a v západním Švýcarsku. Tyto hony na čarodějnice se postupně šíří v několika vlnách, poslední z nich pak nastává od roku 1750 v Kanadě, Nové Anglii a Mexiku. Vrchol těchto honů spadá kolem let 1450, 1480, 1530, 1550 a 1630. Na sever od Alp se prováděly čarodějnické procesy od 16. století a zpočátku je prováděly pouze světské soudy. První masovější procesy začaly v rámci rekonkvisty při vzniku Španělska spojením Kastilie a Aragornie.
V existenci čarodějnic věřil i Martin Luther a jiní reformátoři. Proti čarodějnictví bojovali též ohněm. Partikulární právo protestantských knížat zahrnuje též postih čarodějnictví (např. Saská konstituce z roku 1572). Ještě bavorský trestní zákoník z roku 1751 považuje za skutečnost čarodějnickou smlouvu s ďáblem; pruské právo v této době již odsunulo čarodějnici do říše iluzí.
V době největšího štvaní proti čarodějnicím neušel pronásledování žádný věk nebo stav. Pravidelně se vytvářela tzv. střediska čarodějnictví, situovaná zvláště do horských oblastí. Žádných mezí neznaly hony na čarodějnice v Savojsku, Švýcarsku, Tyrolích, Lotrinsku a Skotsku; zahrnovala oblasti jak katolické, tak protestantské či reformované. Čarodějnictví nezřídka řešilo politické nepřátelství, osobní nenávist apod. Na katolické straně se proti čarodějnickým procesům stavěli především Friedrich Spee, A. Tanner, P. Laymann a F. Sterzinger (výrazně jsou zde zastoupeni jezuité). Na protestantské straně pak proti nim vystupují mj. J. Weyer, Anton Praetorius, B. Bekker, C. Thomasius. V procesech proti sobě stálo i masové šílenství a davová psychóza lidí a panovník (soud a císař). Ve Francii, Nizozemí a Německu se navíc o inkvizici čarodějnic nestarala církev, ale světské soudy, jak to dosvědčuje i zákoník Carolina z roku 1532, který německé zemské právní instituce v následujících staletích následují. Kdo je honem na čarodějnice vinen? Vinnými byli zjevně všichni. Někteří teologové, kteří dali tomuto blouznění teoretické základy (např. jezuita Martin Anton Delrio nebo trevírský světící biskup Petr Binsfeld), někteří mocí posedlí představitelé církve, kteří apelovali na udávání, věznění a upálení (zde neexistují výjimky ani mezi reformními humanisty - Lev X. i Hadrián VI. se stavěli proti odporu komunit a kněží, kteří odmítali inkvizici), zemští páni, kteří se snažili zamezit názoru, že víra je soukromou věcí, právníci (např. Jean Bodin, hlásající na jedné straně svobodu a toleranci pro francouzské hugenoty, ale zároveň nechal mučit děti a pozůstalé upálených odsouzených na malých hranicích alespoň půl hodiny, aby si zvykli na pekelný oheň), vinni jsou i dobře zajištění měšťané, závistiví obchodníci, udávající nemilou konkurenci. Osobní lékař düsseldorfského vévody Jan Wier se ve své knize O klamu démonů z roku 1562 domnívá, že čarodějnický proces vynalezl ďábel, aby zostudil křesťanství.
Novější vědecké bádání spatřuje ve výbuchu běsnění vůči čarodějnicím v 15. století nepřímý důkaz pro hluboké sociální konflikty. Někteří se také domnívají, že vrchnost ve snaze nedopřát prostým lidem více svobody posunula sociální střety na rovinu degradace náboženství a víry, na pověru a tmářství. V této době mizí pocit sounáležitosti spolu s tím, jak se obyvatelstvo z venkova stěhuje do měst a dochází k rozpadu velkorodin. Pro tuto situaci tak byla příznačná anonymita a odcizení, které vedly ke strachu a panice, kterých bylo zneužito i v případě honu na čarodějnice. 16. století je také obdobím "malé doby ledové", kdy dochází k mnoha katastrofám a neúrodám kvůli změně klimatu; i tato skutečnost a zjevná beznaděj prostého obyvatelstva z bídy a zdražování, může částečně osvětlit, proč běsnění vůči čarodějnictví dosáhlo takové míry.
Oběti štvaní lze těžko spočítat. Roku 1595 se lotrinský generální zástupce Nikolas Remy chlubí ve svém Daemonolatriu, že poslal na hranici více než 800 odsouzených (stejně tolik lidí však mohlo prchnout a 15 jich spáchalo před rozsudkem sebevraždu). Ve Fuldě nechal Baltasar Ross popravit během tří let více než 700 domnělých čarodějnic. Čarodějnické blouznění si mezi lety 1484 a 1728 vyžádalo přes 300 tisíc lidských životů, někteří autoři však docházejí k daleko vyšším číslům.
V polovině 17. století již začínají štvavé hony na čarodějnice ustupovat, definitivně procesům odzvonilo osvícenství. V Rakousku zastavila pronásledování čarodějnic Marie Terezie.
Poslední soudní proces, kdy byla žena obviněna z čarodějnictví se konal v roce 1950 v belgickém městě Turnhout. Čarodějnicí měla být Martha Minnen, která chtěla vyvrátit pomluvy svých sousedů a požadovala náhradu škody. Její sousedé Victor a Marie Deckxové, kteří věřili na čarodějnictví, tvrdili, že ji viděli v noci běhat v podobě kocoura, chová spoustu koček, kolem padesáti, a k jejímu domu se slétá velké množství různých ptáků. Také dává neobvyklé dárky, kupř: jednomu dítěti hnízdo plné malých vrabců a pod. Martha Minnen si stěžovala, že pastor odmítá její milodary a rodiče proti ní štvou své děti. [1]


Procesy v českých zemích

Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jediným územím, které významněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko s převládajícím německým obyvatelstvem, které sousedilo se Slezskem; odtud na naše území pronikala pověra o moci čarodějnic. Během 17. století zde bylo upáleno asi sto lidí. Známý je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který, podobně jako několik dalších osob, zneužil svého postavení světského soudce a vynucoval torturou doznání ke smyšleným zločinům. Šumperský děkan Kryštof Alois Lautner vystoupil jakožto zástupce církve na obranu čarodějnic, avšak sám roku 1685 skončil na hranici. Velmi negativní roli v celém případu ovšem sehrál Lautnerův představený, olomoucký biskup Karel II. z Lichtenstein-Castelkornu, který Lautnera Bobligovi vydal. K posledním procesům došlo v Šumperku roku 1696. Tyto procesy zachycuje též známý historický román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle něhož byl natočen stejnojmenný film.

poslední večeře páně podle statanistů

5. ledna 2010 v 14:20 | Ann |  Zlo? a o Zlu!
Ahojte lidičky. když jsem jednou prouzdala po internetu a hledala něco o satanismu a nějaké další věcičky na blog objevila jsem jeden obrázek.A to obrázek poslední večeře páně. A však tento obraz mistr malíř namaloval tak aby se líbil Satanovi a jeho přívržníkům nikoli Bohu nebo Ježíši Kristu nebo dokonce křesťanům. Ikdyž musím uznat jeho originalitu když to vezmu kolem a kolem je to vlastně doslovné líčení Kristových slov:,, Jezté mé tělo a píjte mou krev!"
Ale to je pouze můj názor jen posuďte sami,:.......................


satan-last-supper.jpg picture by jiggapizza

Ann (bříběh mého života)1.část...

5. ledna 2010 v 14:12 | Ann |  Mé příběhy
,,Jé ten je milej" pomyslela si Ann když na jednom seznamovacím četu zahlédla jednoho kluka. Měl černé hypnotické oči a černé vlasy v obličeji byl úplně pobledlý.Měl na sobě bílou košili a jeho oblíbenou barvou byla černá.,,Hm ten se mi líbí , je přesně můj typ",řekla Ann a zamyšleně studovala očima jeho fotku .

Mikael

Nikdy u ní nebylo zvykem že by chodila na takovéto stránky ale její zvědavost zkrátka neznala meze.A tak mu napsala.Velmi ji potěšilo i překvapilo že jí odepsal.I ona mu poslala svou fotku a s radostí si od něj četla vyznání že i ona se mu líbí. O toho dne byla jako vyměněná. vždycky se divila kamarádkám jak zasněně vypadají když myslí na kluka ,který se jim líbí.někdy se jim i smála,teď ovšem pochopila i ona a poznala že ona na sobě žádnou změnu narozdíl od okolí nevidí a tak jí to došlo.
Seznámili se jenom tak na oko a celo dobu ve škole nevydržela v klidu sedět protože už se nemohla dočkat až si sním zase bude psát.Hned jak přišla ze školy zapla svůj počítač zaplula na čet a přepla ho na soukromý a už ´tukala do klávesnice.

Ann: Ahoj jsi tady?
On: Náhodou jsem!
Ann: včera jsem se tě zapomněla zeptat jak se jmenuješ?
On: To ano zapomněla a navíc já také neznám tvoje jméno?
Ann: dobrá jmenuji se Anna ,ale všichni mi říkají Ann. stačí?
On: no mělo by teď je asi řada na mě že?
Ann: to ano já ti také napsal své jméno!
On: Budeš se mi smát je totiž takové netypické na dnešní dobu.
Ann: nebudu i kdyby to bylo sebesměšnější slibuju
On: dobrá tedy jmenuji se jmenuji se
Ann: opravdu se ti nebudu smát přísahám
On: Mikael
Ann: (čte jméno a přemýšlí pak jednoduše napíše): nenapsal jsi překlep? nechtěl jsi napsat
Michael?
On: ne nechtěl opravdu se jmenuji Mikael s K ne s Ch
Ann: páni
On: co
Ann: no takhle s tím písmenem se mi to líbí víc
On: ach tak
Ann: Máš nějaké sourozence?
Mikael: No jak se to vezme víš?
Ann: nechápu jak to myslíš?
Mikael: No mám sourozence, ale jsou nevlastní
Ann: aha
Mikael: Víš co pokusím se ti to vysvětlit aby si to pochopila ano?
Ann: dobře!
Mikael:No takže má matka se jmenuje Ema můj Otec Alexandr
jenže otec se narodil s nějakou vadou a tudíž je neplodný víš
Ann: aha takže si z umělého plození?(myslí jako opatrnou otázku nechce ho naštvat)
Mikael:ne má matka když jí bylo asi čtrnáct let měla nehodu a byla dost těžce zraněná a když
ji operovali museli jí vzít dělohu.
Ann: Oh chudinka
Mikael:hm vždycky říká že je šťastná itak
Ann:Hm
Mikael:No a
když se pak vzali a chtěli děti tak jim to bránilo ale když o tom přemýšleli
dlouho došlo jim že normální děti by u nich neměli normální dětství protože naši jsou
dost velcí workoholici a tak se rozhodli že děti adoptují.Ale jen takové ,které se
budou jevit nadprůměrnou inteligencí chápeš?
Ann: Myslím že ano inteligentní dítě si vystačí samo a rodiče tolik nepotřebuje viď
Mikael: ano ale i tak s námi bývají hodně
Ann: ?
Mikael:No první dítě s vysoce nadprůměrnou inteligencí byl můj bratr Brayan . narodil se v
Londýně a naši si pro něj jeli s velkým nadšením.Porodila ho prý nějaká mladá
dívka .která prý žila na ulici zemřela po porodu.
Ann: Oh
Mikael:nenudím tě?
Ann: vůbec ne
Mikael: dobře budu pokračovat můžu?
Ann: samozřejmě
Mikael: Druhé dítě tedy já jsem se jevil údajně ještě vyšší inteligencí než Brayan . Narodil j sem se někde u Mongolska přesné místo neznám. A tak jsem se ocitl u našich.Já jsem byl o něco starší než Brayan,když mě adoptovali ale na svou rodinu,kterou jsem měl před tím si moc dobře nevzpomínám.
Ann:Oh páni
Mikael: No a třetí byla Alice ta se narodila v Austrálii v Sydney a dál už to znáš.ne?
a tak ji naši adoptovali.
Ann: páni to je ale krásný životní příběh
Mikael: Myslíš můj otec je neurochirurg a má matka je bytová designerka
Ann: páni musíte být bohatí
Mikael:jo to jsme a nechutně, ale díky penězům mohu chodit na prestižní školy což bych asi
nemohl kdybych žil stále tam někde u Mongolska.Jsem vděčný za to že si mě Ema a
Alexandr adoptovali.
Ann:páni hm to máš jisté výhody viď já jsem nejspíš obyčejný průměr jestli ne dokonce podp-
růměr
Mikael:nesmíš se tolik podceňovat každý člověk je něčím jedinečný a vsadím se že i ty
Ann:to jistě
Mikael:(u počítače se směje)
Ann: na jakou školu teď chodíš ?
Mikael:No mám vystudovanou střední školu obchodní i výšku a teď studuji na přání svého otce medicínu
Ann:kolik ti vlastně je podle toho co si mi teď napsal by ti asi každý normální člověk
napočítal něco kolem třiceti! Ale na fotce rozhodně na třicet nevypadáš?
Mikael: No asi ne je mi 16 a bude mi 17
Ann: páni a to už máš za sebou tolik škol?
Mikael: no nerad se chlubím ale mám nadprůměrné iq
Ann: hm na to si člověk hned tak nezvykne u nás jsou samí průměrní lidé.
Mikael:(opět se směje)
Ann: co studuje Brayan ?
Mikael:medicínu
Ann:taky?
Mikael: hm ale už 3 rok na výšce
Ann: a kolik je jemu?
Mikael:18
Ann: Wou
Mikael:Alice je asi nejnormálnější je ji 15 a je prvním rokem na obchodní střední škole
Ann: Hm to jejímu věku odpovídá
Mikael:A kolik je tobě?
Ann: 15 a chodím prvním rokem na pedagogickou střední školu
Mikael: a prej průměr
Ann: Měla jsem 3 z matiky nemám ten předmět ráda
Mikael: mě matematika baví ,ale co už každý jsem jiný
Ann: Kde ty vlastně bydlíš?
Mikael: V Rusku
Ann: Jetam pěkně?
Mikael: Jak kdy.
Ann: (směje se ) u nás taky
Mikael: toasi všude víš někdy se ti doma líbí tak,že ani nevím a jindy se ti tam ani nechce když jsi pryč že?
Ann: Asi máš pravdu.
Mikael:To je možné. to já obvykle mývám.
Ann: jen se vytahuj.
Mikael: Promiň.
Ann: To nic dělala jsem si srandu.

Šlo to tak dál a dál a psali si spolu čím dál tím častěji a dokonce se znali líp a líp. Ann se dokonce seznámila i s Brayenem a Alicí a psala si i snimi. Seznámila se také s jejich sestřenkou a bratránkem jmenovali se Marry a Kael.(čti Kajru s francouzkým (r) ). Psali si různé věci bavili se i všichni dohromady a to bývala legrace. Rodiní příslušníci na sebe práskali a říkali plno věcí ale nějak jim to nevadilo každý se u počítače hodně nasmál. Jednou když si Ann psala s Mikaelem tak se jí svěřil.

Mikael:Ann?
Ann: Hm,?
Mikael:Víš , že se budeme stěhovat.
Ann: Kam?
Mikael: To je překvapení a promiň už musím jít balíme víš odjíždíme za hodinku.Sbíráme a hledáme poslední věci,které jsme náhodou zapoměli víš.
Ann: Aha tak štastnou cestu a napiš mi pak jj?
Mikael: Samozřejmě poměnko!

Napsal ještě a pak se odhlásil. Ann pak najednou omrzelo být na počítači tak se také odhlásila a šla za rodiči do obýváku.Když přišla zrovinka se diskutovalo o tom že staří sousede,kteří tu navíc málokdy vůbec byly prodali svůj dům vedle nich a že ho ve skutečnosti opravuje někdo uplně jiný než si mysleli.,,Prý si to koupil nějaká doktor se svou rodinou a na vánoce se chtejí nastěhovat" , řekla babička.,,Kdo ví co je na tom vůbec pravdy", oponoval své matce Annin tatínek.A takto se přeli dál.Ann to za chvíli unavilo a tak se rozhodla jít si číst. vzala si knížku rozbřesk od Stephanie Meyer a pustila se do čtení. knížka už měla z ohýbané rožky a její vazba byla vrapovitá od častého přetáčení srtránek a překládání obálky knížky. Ann po dvou hodinách bezpřestávkového čtení knížku samozřejmě opět přečtenou vrátila na svou poličku a šla zjistit jaké zákusky její mamka naskládala do obývacího pokoje na tác. Když přišla do obýváku rodiče i její sestra už byly v zákuskách a tak se knim přidala a začala vyjídat své oblíbené perníčky.

Byla středa den před Štědrým dnem a Ann hrála na klavír klavír měla ztišený skoro na minimum a skoro u něj usínala.Najednou uslyšela hlasité prásk a hned byla z podřimování probraná.Jejich nový sousedé totiž dům vedle nich doopravovali a dostavěli již týden před vánočními prázdninami a během tohoto zbylého týdne už se kolem nového stavení pouze uklízelo.Ann od přírody přirozeně zvědavá vakoukla oknem ze svého pokoje ale jelikož jí okno neopatřovalo dostatečný výhled okno zavřela a hrnula se obléci, obout boty a jít na výzvědy. Když vyšla před dům nejdřív nikoho neviděla a tak šla blíž k novému domu a stěhovacímu autu zaparkovanému hned před ním. Vstupní dveře byly otevřené a stěhováci pomáhali nosit krabice do domu. Ale jak Ann nahlédala a nakoukala neviděla nikoho jiného kromě stěhováků. Po té co jí zvědavost už nedala a šla ještě blíž , si všimla ,že stěhováci nosí jen kousek na podvrátí ke dveřím do vnitřku domu a tam je někdo přebírá a odnáší dál.Kdyby nebyla slušně vychovaná nejspíš by to od zvědavosti nevydržela a vešla by novým sousedům až na podvrátí.Ann pomalu začal zžírat pocit nedočkavosti a taky jí už začínala být pěkná zima a tak si začala poskakovat a přešlapovat znohy na nohu. Malé poskakování ovšem nepomáhalo a tak začala poskakovat směrem k jejímu domu a zpátky k domu sousedů. V tom poskakování si vůbec nevšimla, že stěhováci už přestali vynášet věci a krabice a nastartovali auto a odjeli. Očividně byla nad něčím hodně zadumaná ještě si říkala:,, Asi už tu nebude čekat a půjdu ase radši podívat jestli mi už nenapsal Mikael." Ale zrovinka v tomto uvažování skákala pomyslného panáka směrem k sousedů a vůbec si nevšimla že před jejich domem někdo stojí a jak tak skákala čím dál blíž skočila oné osobě přímo do náruče. Jejím prvním šokem bylo ,že ji vůbec někdo chytil tím druhý šok přišel až po té co se podívala té osobě do očí. Ann ztuhla a zírala jako by před ní snad nestál člověk nebo to snad nebyl člověk? Pak se vzpamatovala a spustila:,,páni to mi snad chceš způsobit zástavu srdce nebo co ? Říkal si sice , že se stěhujete ale proč si mi proboha neřekl ,že zrovinka sem do Boršic a to hned vedle nás!" Najednou její drmolení zastavili něčí rty a pak promluvila ona osoba: No chtěl jsem aby si yla řádně překvapená proto jsem ti to zatajil a navíc nejsi ráda , že mě visíš?
Ann zakroutila hlavou a zmohla se jen na udivené a již trochu odlehčené: ,, Mikaeli!" a pak ho objala jak nejvíc dokázala.

Informace pro návštěvníky

5. ledna 2010 v 13:39 | Ann |  O mě
Ahoj ! Kdyby jste potřebovali něco vědět o mě nebo o něčem na blogu pište buď do komentářů nebo přímo mě na email: AnnLikellyvcentrum.cz. Dávám příklad Kitty se zeptala jak se jmenuje ta pohádka a já odpovídám že kouzelná země skřítků a pokud máte zájem mám k té pohádce i coundtracky takže se když tak ozvěte. Jinak na otázky budu odpovídat tímto způsobem nebo přímo ne email . Článek s odpovědí bude vždy zařazen do rubriky o mě. Děkuji za návševu vaše Ann.

Citát

5. ledna 2010 v 13:34 | Ann |  Mé příběhy
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.