,,Jé ten je milej" pomyslela si Ann když na jednom seznamovacím četu zahlédla jednoho kluka. Měl černé hypnotické oči a černé vlasy v obličeji byl úplně pobledlý.Měl na sobě bílou košili a jeho oblíbenou barvou byla černá.,,Hm ten se mi líbí , je přesně můj typ",řekla Ann a zamyšleně studovala očima jeho fotku .
Mikael
Nikdy u ní nebylo zvykem že by chodila na takovéto stránky ale její zvědavost zkrátka neznala meze.A tak mu napsala.Velmi ji potěšilo i překvapilo že jí odepsal.I ona mu poslala svou fotku a s radostí si od něj četla vyznání že i ona se mu líbí. O toho dne byla jako vyměněná. vždycky se divila kamarádkám jak zasněně vypadají když myslí na kluka ,který se jim líbí.někdy se jim i smála,teď ovšem pochopila i ona a poznala že ona na sobě žádnou změnu narozdíl od okolí nevidí a tak jí to došlo.
Seznámili se jenom tak na oko a celo dobu ve škole nevydržela v klidu sedět protože už se nemohla dočkat až si sním zase bude psát.Hned jak přišla ze školy zapla svůj počítač zaplula na čet a přepla ho na soukromý a už ´tukala do klávesnice.
Ann: Ahoj jsi tady?
On: Náhodou jsem!
Ann: včera jsem se tě zapomněla zeptat jak se jmenuješ?
On: To ano zapomněla a navíc já také neznám tvoje jméno?
Ann: dobrá jmenuji se Anna ,ale všichni mi říkají Ann. stačí?
On: no mělo by teď je asi řada na mě že?
Ann: to ano já ti také napsal své jméno!
On: Budeš se mi smát je totiž takové netypické na dnešní dobu.
Ann: nebudu i kdyby to bylo sebesměšnější slibuju
On: dobrá tedy jmenuji se jmenuji se
Ann: opravdu se ti nebudu smát přísahám
On: Mikael
Ann: (čte jméno a přemýšlí pak jednoduše napíše): nenapsal jsi překlep? nechtěl jsi napsat
Michael?
On: ne nechtěl opravdu se jmenuji Mikael s K ne s Ch
Ann: páni
On: co
Ann: no takhle s tím písmenem se mi to líbí víc
On: ach tak
Ann: Máš nějaké sourozence?
Mikael: No jak se to vezme víš?
Ann: nechápu jak to myslíš?
Mikael: No mám sourozence, ale jsou nevlastní
Ann: aha
Mikael: Víš co pokusím se ti to vysvětlit aby si to pochopila ano?
Ann: dobře!
Mikael:No takže má matka se jmenuje Ema můj Otec Alexandr
jenže otec se narodil s nějakou vadou a tudíž je neplodný víš
Ann: aha takže si z umělého plození?(myslí jako opatrnou otázku nechce ho naštvat)
Mikael:ne má matka když jí bylo asi čtrnáct let měla nehodu a byla dost těžce zraněná a když
ji operovali museli jí vzít dělohu.
Ann: Oh chudinka
Mikael:hm vždycky říká že je šťastná itak
Ann:Hm
Mikael:No a
když se pak vzali a chtěli děti tak jim to bránilo ale když o tom přemýšleli
když se pak vzali a chtěli děti tak jim to bránilo ale když o tom přemýšleli
dlouho došlo jim že normální děti by u nich neměli normální dětství protože naši jsou
dost velcí workoholici a tak se rozhodli že děti adoptují.Ale jen takové ,které se
budou jevit nadprůměrnou inteligencí chápeš?
Ann: Myslím že ano inteligentní dítě si vystačí samo a rodiče tolik nepotřebuje viď
Mikael: ano ale i tak s námi bývají hodně
Ann: ?
Mikael:No první dítě s vysoce nadprůměrnou inteligencí byl můj bratr Brayan . narodil se v
Londýně a naši si pro něj jeli s velkým nadšením.Porodila ho prý nějaká mladá
dívka .která prý žila na ulici zemřela po porodu.
Ann: Oh
Mikael:nenudím tě?
Ann: vůbec ne
Mikael: dobře budu pokračovat můžu?
Ann: samozřejmě
Mikael: Druhé dítě tedy já jsem se jevil údajně ještě vyšší inteligencí než Brayan . Narodil j sem se někde u Mongolska přesné místo neznám. A tak jsem se ocitl u našich.Já jsem byl o něco starší než Brayan,když mě adoptovali ale na svou rodinu,kterou jsem měl před tím si moc dobře nevzpomínám.
Ann:Oh páni
Mikael: No a třetí byla Alice ta se narodila v Austrálii v Sydney a dál už to znáš.ne?
a tak ji naši adoptovali.
Ann: páni to je ale krásný životní příběh
Mikael: Myslíš můj otec je neurochirurg a má matka je bytová designerka
Ann: páni musíte být bohatí
Mikael:jo to jsme a nechutně, ale díky penězům mohu chodit na prestižní školy což bych asi
nemohl kdybych žil stále tam někde u Mongolska.Jsem vděčný za to že si mě Ema a
Alexandr adoptovali.
Ann:páni hm to máš jisté výhody viď já jsem nejspíš obyčejný průměr jestli ne dokonce podp-
růměr
Mikael:nesmíš se tolik podceňovat každý člověk je něčím jedinečný a vsadím se že i ty
Ann:to jistě
Mikael:(u počítače se směje)
Ann: na jakou školu teď chodíš ?
Mikael:No mám vystudovanou střední školu obchodní i výšku a teď studuji na přání svého otce medicínu
Ann:kolik ti vlastně je podle toho co si mi teď napsal by ti asi každý normální člověk
napočítal něco kolem třiceti! Ale na fotce rozhodně na třicet nevypadáš?
Mikael: No asi ne je mi 16 a bude mi 17
Ann: páni a to už máš za sebou tolik škol?
Mikael: no nerad se chlubím ale mám nadprůměrné iq
Ann: hm na to si člověk hned tak nezvykne u nás jsou samí průměrní lidé.
Mikael:(opět se směje)
Ann: co studuje Brayan ?
Mikael:medicínu
Ann:taky?
Mikael: hm ale už 3 rok na výšce
Ann: a kolik je jemu?
Mikael:18
Ann: Wou
Mikael:Alice je asi nejnormálnější je ji 15 a je prvním rokem na obchodní střední škole
Ann: Hm to jejímu věku odpovídá
Mikael:A kolik je tobě?
Ann: 15 a chodím prvním rokem na pedagogickou střední školu
Mikael: a prej průměr
Ann: Měla jsem 3 z matiky nemám ten předmět ráda
Mikael: mě matematika baví ,ale co už každý jsem jiný
Ann: Kde ty vlastně bydlíš?
Mikael: V Rusku
Ann: Jetam pěkně?
Mikael: Jak kdy.
Ann: (směje se ) u nás taky
Mikael: toasi všude víš někdy se ti doma líbí tak,že ani nevím a jindy se ti tam ani nechce když jsi pryč že?
Ann: Asi máš pravdu.
Mikael:To je možné. to já obvykle mývám.
Ann: jen se vytahuj.
Mikael: Promiň.
Ann: To nic dělala jsem si srandu.
Šlo to tak dál a dál a psali si spolu čím dál tím častěji a dokonce se znali líp a líp. Ann se dokonce seznámila i s Brayenem a Alicí a psala si i snimi. Seznámila se také s jejich sestřenkou a bratránkem jmenovali se Marry a Kael.(čti Kajru s francouzkým (r) ). Psali si různé věci bavili se i všichni dohromady a to bývala legrace. Rodiní příslušníci na sebe práskali a říkali plno věcí ale nějak jim to nevadilo každý se u počítače hodně nasmál. Jednou když si Ann psala s Mikaelem tak se jí svěřil.
Mikael:Ann?
Ann: Hm,?
Mikael:Víš , že se budeme stěhovat.
Ann: Kam?
Mikael: To je překvapení a promiň už musím jít balíme víš odjíždíme za hodinku.Sbíráme a hledáme poslední věci,které jsme náhodou zapoměli víš.
Ann: Aha tak štastnou cestu a napiš mi pak jj?
Mikael: Samozřejmě poměnko!
Napsal ještě a pak se odhlásil. Ann pak najednou omrzelo být na počítači tak se také odhlásila a šla za rodiči do obýváku.Když přišla zrovinka se diskutovalo o tom že staří sousede,kteří tu navíc málokdy vůbec byly prodali svůj dům vedle nich a že ho ve skutečnosti opravuje někdo uplně jiný než si mysleli.,,Prý si to koupil nějaká doktor se svou rodinou a na vánoce se chtejí nastěhovat" , řekla babička.,,Kdo ví co je na tom vůbec pravdy", oponoval své matce Annin tatínek.A takto se přeli dál.Ann to za chvíli unavilo a tak se rozhodla jít si číst. vzala si knížku rozbřesk od Stephanie Meyer a pustila se do čtení. knížka už měla z ohýbané rožky a její vazba byla vrapovitá od častého přetáčení srtránek a překládání obálky knížky. Ann po dvou hodinách bezpřestávkového čtení knížku samozřejmě opět přečtenou vrátila na svou poličku a šla zjistit jaké zákusky její mamka naskládala do obývacího pokoje na tác. Když přišla do obýváku rodiče i její sestra už byly v zákuskách a tak se knim přidala a začala vyjídat své oblíbené perníčky.
Byla středa den před Štědrým dnem a Ann hrála na klavír klavír měla ztišený skoro na minimum a skoro u něj usínala.Najednou uslyšela hlasité prásk a hned byla z podřimování probraná.Jejich nový sousedé totiž dům vedle nich doopravovali a dostavěli již týden před vánočními prázdninami a během tohoto zbylého týdne už se kolem nového stavení pouze uklízelo.Ann od přírody přirozeně zvědavá vakoukla oknem ze svého pokoje ale jelikož jí okno neopatřovalo dostatečný výhled okno zavřela a hrnula se obléci, obout boty a jít na výzvědy. Když vyšla před dům nejdřív nikoho neviděla a tak šla blíž k novému domu a stěhovacímu autu zaparkovanému hned před ním. Vstupní dveře byly otevřené a stěhováci pomáhali nosit krabice do domu. Ale jak Ann nahlédala a nakoukala neviděla nikoho jiného kromě stěhováků. Po té co jí zvědavost už nedala a šla ještě blíž , si všimla ,že stěhováci nosí jen kousek na podvrátí ke dveřím do vnitřku domu a tam je někdo přebírá a odnáší dál.Kdyby nebyla slušně vychovaná nejspíš by to od zvědavosti nevydržela a vešla by novým sousedům až na podvrátí.Ann pomalu začal zžírat pocit nedočkavosti a taky jí už začínala být pěkná zima a tak si začala poskakovat a přešlapovat znohy na nohu. Malé poskakování ovšem nepomáhalo a tak začala poskakovat směrem k jejímu domu a zpátky k domu sousedů. V tom poskakování si vůbec nevšimla, že stěhováci už přestali vynášet věci a krabice a nastartovali auto a odjeli. Očividně byla nad něčím hodně zadumaná ještě si říkala:,, Asi už tu nebude čekat a půjdu ase radši podívat jestli mi už nenapsal Mikael." Ale zrovinka v tomto uvažování skákala pomyslného panáka směrem k sousedů a vůbec si nevšimla že před jejich domem někdo stojí a jak tak skákala čím dál blíž skočila oné osobě přímo do náruče. Jejím prvním šokem bylo ,že ji vůbec někdo chytil tím druhý šok přišel až po té co se podívala té osobě do očí. Ann ztuhla a zírala jako by před ní snad nestál člověk nebo to snad nebyl člověk? Pak se vzpamatovala a spustila:,,páni to mi snad chceš způsobit zástavu srdce nebo co ? Říkal si sice , že se stěhujete ale proč si mi proboha neřekl ,že zrovinka sem do Boršic a to hned vedle nás!" Najednou její drmolení zastavili něčí rty a pak promluvila ona osoba: No chtěl jsem aby si yla řádně překvapená proto jsem ti to zatajil a navíc nejsi ráda , že mě visíš?
Ann zakroutila hlavou a zmohla se jen na udivené a již trochu odlehčené: ,, Mikaeli!" a pak ho objala jak nejvíc dokázala.