,,teď budete bydlet tady tyto karty jsou vaší propustkou ven z hradu a taky zpět dovnitř. Doporučuji je neztratit! " , Mrkl na ně a šibalsky se usmál odhalil tak řadu krásných bílích zubů. ,,Žaklin vás odvede do vašich pokojů budete mít pokoje vedle sebe doufám, že vám to nevadí:D.", řekl a luskl prsty. Do sálu na to znamení bleskurychle přiběhla dívka s rusými vlasy a Samuel s Andreasem ji následovali. Ve vlasech měla sponečky ve tvaru hvězdiček a na sobě černé přiléhavé šaty. Její tmavě modré oči těkaly z jednoho chlapce na druhého. A přitom stíhaly sledovat i cestu.

Procházeli chodbou a pak další a další a SAmuelovi s Andreasem to už připadalo nekonečné konečně zahli za roh a Žaklin promlivila: ,, Toto budou vaše pokoje.", Usmála se a začala si zvedat sukni, pod níž měla váček v němž začala lovit klíče od pokojů. Najednou se u nich oběvila mladičká dívka oblečená do nažehlených krajkových šatů v ruce držela slunečník ikdyž venku pršelo a uvnitř bylo šero. NA hlavě měla klobouček a její pronikavé zelené očka sledovala oba chlapce. Žaklin se jí uklonila a představila jí je: Má paní to jsou chlapce jež vyhráli konkurz na ochranu vás a našeho pána." Dívka se chlapcům beze slova uklonila a usmála se na ně pak dál pokračovala svou cestou a její blonďatě vlasy za ní povlávaly.

Žaklin pak konečně našla klíče od pokojů a podala jim je. Pak se s nimi rozloučila a nechala je o samotě.