Den byl poněkud zvláštní. A't se snažili sebe víc pána a všech jeho dvanáct manželek uhlídat nedokázali manželky se rozprchly a pán se coural taky Bůh ví kde. Přesto všechno byl s nimi jejich pán spokojen. Brzo oba chlapci zjistili že i kdyby celý den spali byl by spokojen a tak pomalu začaly hledat své drahé dívky. Hledali ve vězení v různých pokojích ale nikoho nenašly. Pak si uvědomili, že procházejí stále pouze pravé křídlo hradu a tak se přesunuly do toho levého. Kde bylo v jedné honosné a nádherné chodbě dvanáct pokojů jako v pravém křídle. deset pokojů bylo zamčeno a další dva odemčené, bohužel byly prázdné. Clapci se však nevzdávaly. Opět začaly procházet celý hrad až narazili na samotného pána uklonili se mu a pozdravili ho. ,, Hledali jsme vás pane!", řekl Andreas. ,, Copak jste potřebovali?" Otazal se jich a čekal na odpověď. ,,No přece vás chránit?" Odpoveděl téměř v otázce Samuel. Pán se jen zasmál a řekl: ,, Jsem s vaší prací spokojen" a pak se od nich rychlým krokem vzdálil. Clapci byli překvapeni ale to je nezastavilo na dlouho. Najednou je přepadla zvědavost. Kam asi měl namířeno? Když jsme ho tak vyrušili? NApadlo chlapce. A tak se vydali na sledovací akci svého pána. Dohonili ho v jedné z chodeb vedoucích do obývacích a odpočívacích pokojů, kde byli různě po zemi žíněnky na kterých se dalo válet a relaxovat. byly přez ně přehozené teplé deky hebké na dotek a plno naducaných polštářů. Pán do jednoho z nich vešel. Hned jak se za ním zavřeli dveře Samuel a Andreasem se připlížili ke dveřím a zlehínka je pootevřeli aby mohli nahlédnout do vnitř. Zamrazilo je v kostech. Věděli sice že má dvanáct manželek ale tohle je ani ve snu nenapadlo. Na žíněnkách ležely jeho nevěstinky buď to nahé a nebo oblečené pouze do průsvitných župánků. !Pán se jim šel věnovat! Přiblížil se ke Chloe něžně ji k sobě přivinul až se zachvěla a začal ji jemně líbat. Nejdříve na ústa pak po celém těle. Na to se k němu přiblížili i ostatní a začaly líbat jeho a něžně ho hladit a on je. Po té mu začaly svlékat oblečení. To už Samuel s Andreasem nevydrželi a v tichosti deveře znovu zavřeli. Vydaly se zpět do levého křídla do oněch pokojů a co se nestalo jejich štěstím bylo že dívky skutečně našly. Dívky spaly. A když se je pokoušely vzbudit nešlo to. Jako by jim dal někdo vypít nějakého uspávacího prostředku. Rose sebou začala cukat. ,, Určitě se obrnila kouzlem" , řekl Andreas a vzal jio za ruce a šeptem začal říkat pomocné zaklínadlo. Rose se začala třást ještě víc až se nakonec probrala uplně. Lapala po dechu jako by se právě probudila ze zlého snu. ,, To bude v pořádku!" , uklidňoval ji Andreas. ,, Dýchej zhluboka". Rose dýchala zhluboka až se nakonec vzpamatovala. Objala Andrease a začala plakat. Po chvíli se konečně utišila. ,, Zjistili jsme proč jste tady", řekl SAmuel k Rose. ,, Samueli!" , řekla překvapeně Rose, ,, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Andreas tě šel požádat o pomoc nebo jak to, že jsi tu taky?" ,, Podobně jako unesli tebe unesli i mou snoubenku Annabell." ,, Annabell je tvá snoubenka?, podivila se Rose. ,, Proč?" , zeptal se Samuel. ,, Jen mě to překvapilo nic víc. Víš je to veloká náhoda, že zrovinka takhle a za takových okolností jste se zase potkali ne? S Annabell jsem se seznámila teprve předevčírem bylo nám řečeno, že budeme nevěstami nějakého pána ale já nechci být jeho nevěstou a Annabell už vůbec ne." ,,Dostaneme vás odtud", řekl Andreas, ,, neboj se!" ,, To nepůjde tak snadno víš kdo tu bydlí?, řekla Rose. ,, No pán nějací dvořené a dvanáct jeho manželek + vy dvě." Rose se podíval ze Samuela na Andrease. ,, Vy mu taky říkáte pane?" ,, Musíme, aby jsme se sem dostaly museli jsme se přihlásit na konkurz na jeho osobní stráž a porazit v boji pár těch jeho noshledů takže teď tu tak nějak bydlíme a sloužíme mu." ,, Brr!" , Otřásla se Rose ,, To je odporné"! ,, Bylo to kvůli tomu abychom vás zachránili. JAk jinak bychom dosáhli toho abychom se tu mohli pohybovat jak chceme aniž by nás někdo spozoroval a hned to hlásil. TAkhle je to daleko jednodušší." Odpověděl na to Samuel. ,, Rose přikývla a usmála se na Samuela. Samuel pocítil zvlaštní a příjemný hřejivý pocit ale hned ho zahnal. ,, Musíme pomoci i Annabell"! Rose přikývla a vydala se s chlapci do jejího pokoje. Annabell tvrdě spala. Andreas a Rose začaly společně šeptem odříkávat zaklínadlo a Samuel ji držel za ruku. NAkonec se probrala i Annabell byla zmatená a roztřesená podobně jako před tím Rose ale po chvíli se i ona uklidnila. Ona však znala jenom Rose a na Samuela si jen matně vzpomínala. Rose začala: ,, Tohle je můj bratr Andreas a jeho by si znát měla tvůj snoubenec Samuel." Představila Rose hbitě Annabell všechny přítomné. ,, Těší mě", špitla a podala ruku Andreasovi a usmála se na něj. Andreas se zadíval do jejích modrých očí a zaplavil ho podivný vřelý pocit. ,, Musíme odsud", řekl a zahnal tím tak tento pocit. ,, Víte co jsou ti lidé tady zač?" Řekla Rose. ,,Ne!" Řekli chlapci společně a podívali se na Rose. ,, No vzhledem k tomu, že nic nejí a nechavají si přivádět lidi a pijí z nich řekni mi bratříčku co jsou zač"! ,, Upíři"! Řekl téměř nevlyšně a vrtěl hlavou. ,, Jakto že mi to hned nedošlo rychlí hbití a mladí. Tak mladí chlapci by přece nemohli být tak zdatní v boji i kdyby chtěli normalní člověk by nás porazit nedokázal. Musíme být opatrní." A tak se společně vydaly na cestu ven z hradu. Potichu šly ven z pokoje a díky znalosti hradu dokázali chlapci najít cestu k východu u padacích dveří byli naštěstí lidé - dva muži svalnatí a tělnatí. Samuel s Andreasem se jich všach rychle zbavili a už chtěli spustit padací dveřekdyž tu se před nimi objevil sám pán i se svými manželkami. ,, Kampak, kampak!" ,, Myslel jsem, že ty dívky ještě hypnózu neovládají jak vás tedy dokázaly přimět k tomu aby jste jim pomohli k útěku.?" Andreas už chtěl něco říct když v trom ho přarušil Samuel.: ,, Nevím pane a dovol nám to napravit odvedem je zpět". Pán jen přikývl a pokynul jim aby se dovnitř vrátili před ním. Chlapci tedy odvedli dívky zpět do jejich pokojů. Po té si je zavolal pán. ,, Jak se to stalo?" ,, Nevím", řekl Andreas ta holka co se jmenuje Rose je asi čarodějka nebo jinak nevím jak se to mohlo stát." ,, Ty si o tom myslíš co? Otázal se Samuela. ,, Souhlasím s ním pane ". ,, A Ta druhá? ,, Ta asi taky". Dodal Andreas. Pán se zamračil. ,, Čarodejky za manželky nechci nejsou poslušné a nedá se s nimi manipulovat. Běžte a vyhoď te je z mého hradu a přiveďte jiné a řekněte Moosovi ať přivede jiné dívky. ,,Ano pane"! Odpověděli chlapci a šli pro Annabel a Rose. Znuvu je vzali a vyvedli je z hradu. Venku Andreas zaběhl do stájí a přivedl tři koně. Na dva černé hřebce nasedl Andras a Rose a na bílého hřebce nasedl Samuel a k sobě si posadil i Annabell. Všichni tryskem vyjeli odsud pryč. Andreas s rose zpět do Elendoru a Samuel s Annabell zpět do jejich panství. Když Annabell se Samuelem přijeli zpět trval Samuel na tom ať okamžitě přivedou kněze a oddají je. A tak byl přiveden kněz a oddal je. Samul se pak zeptal zda by směl vzít Annabell na líbánky. Když mu to bylo dovoleno nechal osedlat koně a i s Annabell vyrazil do Elendoru. Kde se spolu s Rose a Andreasem věnovali různým elfím radovánkám.