close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2011

Ema

18. října 2011 v 15:20 | Ann |  Mé příběhy

Síla Elementů

18. října 2011 v 15:17 | Ann |  Mé příběhy

Ahoj lidičky snad sem si našla zase trošinku času na to abych zase něco splácala. nic ovšem neslibuju takže vůbec nevím. Čas možná je ale jestli bude i dobrý nápad nebo alespoň téma nebo něco vůbec nevím tak to alespoň zase po dlouhé době zkusím. snad to bude dobré a bude se vám to líbit.


Kapitola první - ČARODĚJ

,, Někteří lidé si stěžují na svůj život neustále stěžují. Jiní ho neřeší vůbec a někteří žijí život jako pohádku a stejně se jim to nelíbí. A někteří žijí život, lterý není ani pohádkou ani pohádkou ale ani zcela obyčejným příběhem. Ale já osobně si myslím, že někteří v jejich životě alespoň stopy po pohádkách objeví........."

Čaroděj seděl u stolu a mluvil monotóním hlasem ke své křišťálové kouli. Zrovna se mu v ní zračil obraz.......

,, Emo", Emo! Křičelo plno dětí jeden přes druhého. ,, Tiše tiše, už to bude. Musíte být hodní a být taky potivhu jako myšky oběd už je skoro hotový." Tišila děti Ema. Pak se vyklonila z okna a volala: .. tatí oběéd! Po te se opět s úsměvem obratila ke svým devíti sourozencům, kteří již seděly za kuchyňským stolem a povykovaly. Když do místnosti vešel vysoký muž, který byl jejich otcem, povyk utichl a děti se okamžitě začaly chovat slušně. Ema se mile na všechny usmála a začala nosit na stůl. K obědu byla čočková polévka a brambory s vařeným květákem a dušenou mrkví. Všichni si nandávaly jídlo a co nejrychleji ho jedly. ,, Emo, Emo , copak je to pto tebe nějaký život? Jiná děvčata se otáčejí po chlapcích, večer s nimi chodí k muzice a ty si pořád doma a staráš se o své sourozence jako by si byla jejich matka a ne sestra!" Promluvil během jídla tatínek. ,, Ale tatínku, já to přece dělám ráda a z lásky a nepotřebuju chodit s chlapci na tancovačky. A navíc stejně se mi tu u nás ve vesnici žádný nelíbí." ,,No právě měla by si jít do světa, někam do služby, třeba aby si se podívala i jinam." ,, To je přece hloupost kam bych chodila moje místo je tady s vámi!" Jejich rozhovor přerišil malý Toník: ,, Ty někam odejdeš Emičko? já nechci aby si někam chodila, kdo nám bude vařit prát a žehlit? ,, Ano půjde!" Řekl tatínek. ,, A vařit nám bude paní Welrová vždyť se s ní znám pěkně dlouho ona je vdova a já vdovec a navíc je hodná. A ty Emičko půjdeš do světa." Ema zůstala jen stát a nevěřila svým uším, vždycky si přála odejít z vesnice ale bála se co by tomu řekl tatínek. Měla strach a také se nehorázně těšila. Najednou ji z přemýšlení vyrušila dvojčat Charlie a Fred: ,, tati to je ta hodná paní co umí péct ty dobré povidlové buchty?" Ema i tatínek se rozesmály, tatínek přikývl a dal se do úklidu nádobí po obědě se slovy: ,, Ty si jdi připravit věci, které si vezmeš sebou, protože zítra ráno vyrážíš!" Ema jen přikývla a odešla do své malé komůrky sbalit to něco málo co měla a připravit se na cestu. Sbalila si ty nejlepší šaty co měla a na sebe si oblekla ty druhé nejlepší do rance si přidala ještě náhradní střevíce a kus chleba se sýrem. Hned časně ráno vyrazila na cestu, a za ní mávalo devět malých rukou, kterým se po ní bude jistě stýskat.

Ema